I text
I. Výběr z knihy Esence ( Bhagat 2008)
Esence
,,Do tohoto života jsme všichni vstoupili s Esencí, a tu nemůžeme ztratit. Je uvnitř nás, skrytá, jakoby spící, ale je tu.
Může se stát, že během vrcholných životních momentů nějaký její aspekt zažijeme. Takový moment pak nechceme pustit, ale přes veškeré snažení je, bohužel, za chvíli tentam. Ani naší osobnosti není dáno žít v esenci. Je to totiž právě přítomnost osobnosti, co brání Esenci projevit se.
Abychom se mohli podívat na to, co jsme měli, když jsme přišli na svět, ale později to ztratili, potřebujeme vedení a odvahu. Mohou nám pomoci podívat se na ztrátu, podívat se na ,,díry", které zůstaly uvnitř nás po ztrátě kontaktu s Esencí, rozpoznat je a být s nimi. To bývá těžké, hlavně ze začátku. Jakmile však získáme odvahu podívat se, Esence se začne přirozeně v našem životě opět projevovat.
Popsat Esenci slovy není tak jednoduché, ačkoliv sama o sobě není nijak komplikovaná. Uvidíte ji jako jasný, hluboký, otevřený prostor, v němž není ego se svými projevy, jako jsou projekce, předstírání, očekávání. Je tu jen přítomnost, plná něčeho krásného- a to nazýváme Esence.
Při pohledu na novorozence vidíme něco ze samotného zdroje života, který ještě není zpochybněn naší osobností. Je to ryzí, neposkvrněný prostor. Jinými slovy, v těchto očích můžeme vidět Boha.
Pro mnohé dospělé je to jediný moment setkání s Esencí. Chvíle, kdy přinejmenším vidí, že Esence existuje. Malé děti připomínají lidem to, co sami zapoměli, anebo to ztratili.
Esence je přítomna neustále. My jsme ale zvyklí vidět jen povrch věcí, a tak ji snadno přehlédneme.
Esence a její aspekty jsou něco jiného než pocity a energie. Esence nevzniká uvnitř nás, je prostě jen přítomna, a to i tehdy, když na ni zapomeneme. Esence je velmi jemná substance.
Může se projevit, přestaneme-li se ztotožňovat s egem a zároveň máme-li dostatečnou odvahu dovolit si prostor. Esence potřebuje prostor k tomu, aby se mohla projevit.
Když se narodíme, přicházíme na svět s ryzí Esencí, jsme čistou Esencí. Novorozené dítě si však není vědomo samo sebe, nemůže si tedy ani uvědomit svou Esenci. Je tu intenzivní přítomnost,ale neexistuje žádné uvědomění si této přítomnosti.
Novorozeně si není vědomo oddělení od matky, žije v symbióze, v úplném splynutí se životem a – přirozeně- nejvíce s matkou. Dítě není schopno rozlišit, co patří jemu a co druhému a tak považuje pocity matky za své vlastní. K tomu patří i všechny matčiny soudy o sobě samé i okolí, všechny strachy, všechny projekce...
Malé dítě si uvědomuje jen to, co mu zrcadlí jeho rodiče. To znamená, že osobnost rodičů se stává základem osobnosti dítěte.
To, co matka zrcadlí, si dítě pomalu začíná uvědomovat, a to, co matka nemůže zrcadlit, to pak zapomíná.
Jelikož většina rodičů již nemá kontakt se svou Esencí, nemohou ji ani svému dítěti zrcadlit, a to pak zapomíná na nejvzácnější věc, se kterou přišli na tento svět.
Ve věku 36-40 měsíců se dokončuje proces individualizace, dítě si jasně uvědomuje jedinečnost své osoby a je schopné rozlišit své pocity od pocitů ostatních.
V této době jsou však už všechny matčiny pocity,strachy a přesvědčení podstatnou částí jeho osobnosti a tento fakt mu znemožňuje uvědomit si, kdo je. Vidíme sami sebe očima druhého, především očima své matky. Znamená to, že se obraz sebe sama začíná ztotožňovat s egem.
Následkem celého procesu se považujeme za někoho, kým vůbec nejsme. Své pravé podstaty si nejsme vědomi. Místo, abychom byli ve své Esenci, vyvineme si náhražky, masky a hry, které nás mají uklidnit a kterými chceme ostatní přimět, aby nám dávali lásku, podporu a směr, jež nám chybí uvnitř nás samých.
Na počátku je jen jedna cesta. Musíme se podívat v jakém prostředí jsme vyrůstali. Jaká jsou podmínění našich rodičů, především matky. Podívejme se na její chování, strachy, postoje, přesvědčení, sny, její skryté touhy, zklamání... Pak budeme moci rozeznat její osobnost, a až ji uvidíme, budeme si moci uvědomit, že to vše nám ona zrcadlila. Není to naše vlastní.
Když se díváme na osobnost svých rodičů a dalších předků, je důležité to dělat s pochopením a soucitem, bez kritizování a souzení. Pomalu, jako když loupeme slupky cibule, vidíme vrstvu po vrstvě – tohle není moje, tamto ne, to také ne, až dosáhneme jádra našeho Bytí. Bytí, jež není podmíněno vnějším světem.
Tento proces je intenzivní prací na naší osobnosti. V jistém bodě se začnou uvolňovat silné emoce, což je dobré, neboť potlačené, nevyjádřené emoce často znemožńují vidět objektivní realitu, která je za nimi skrytá.
Na konci přichází ta nejcennější odměna- opětovné spojení s tím, kým skutečně jsme, s objektivní realitou, s Esencí."
Dále Bhagat uvádí, že Esence je jedna, ale projevuje se v různých kvalitách či aspektech.
Aspekty Esence jsou dle něho – Láska, Síla, Vůle, Vnitřní klid, Radost, Vědění, Jasnost, Zaměřenost, Inteligence, Osobitost a Pravda.
Uvádí, že aspekty jsou základní stavy, které je možné cítit. Lze je vnímat jako tělesné pocity, ale každý aspekt se projevuje i v naší psychice. Dále, že znovunalezení Esence se nerodí ani úsilím, ani hledáním. Je naší realitou, jakmile odložíme falešné.To se nestane v jednom momentu. Obvykle je třeba spousta práce a příprav, než dojde k transformaci.